Inkluzivní vzdělávání

Dnešní blog od Zuzky:

Před 14 dny jsme u nás v rámci Kina pro maminky promítali film Všichni spolu (Berg Fidel, 2011). Přiznávám, že do té doby jsem o pojmu inkluze ve vzdělávání neslyšela. Setkávala jsem se pouze s názvem integrace a rozdíl mi nebyl na první pohled úplně zřejmý... 

Začetla jsem se tedy do materiálů k filmu. Na prvních řádcích jsem se dověděla o svém omylu v zaměňování obou pojmů... Integrace si klade za cíl začlenit znevýhodněné děti (ať už sociálně slabé, zdravotně či mentálně postižené nebo ze sociálně slabých rodin atd.) mezi "normální" průměrnou populaci (žábo, vlez si sem mezi krokodýly, já ti přimaluju zuby a budeš se tvářit krvelačně). Dá jim k tomu asistenta, možná nájezd na vozík, ale očekává se, že se začlení a budou stejní jako ostatní. Dítě se tedy v maximálně možné míře přizpůsobuje mainstreamovému prostředí. Třída jako taková se nemusí nijak měnit a potřeby dítěte jsou kompenzovány tak, aby byly více či méně skryté.

Zatímco inkluze si dává za cíl dát každému prostředky a možnost fungovat v systému jako individualita. Zachovává sociální pestrost a přizpůsobuje se každému žákovi na míru. Touto přirozenou rozmanitostí nejsou vyčleňování slabší žáci a zároveň nemusí být utlačování nadaní jedinci. A k balíku vědomostí, které musí dítě dosáhnout ukončením povinné docházky přidává tento typ vzdělávání i rozvinuté sociální a emoční kompetence. Ano, celá škola a systém vzdělávání se však musí měnit dle potřeb žáků (a učitelů) a nedá se to udělat za jeden den.

Ve filmu to bylo hezky ukázáno např. na schopnosti dětí rozumět - pro mě osobně takřka nesrozumitelné - řeči Jakoba, kluka s Downovým syndromem. Nebo na pravidelných schůzích třídy. Každý dostal možnost rozvíjet své dovednosti, i kdyby to bylo jen míchání kakaa a krájení jablek. 

Opravdu mě oslovila myšlenka, že bychom ve škole mohli vystupovat každý za sebe. Bez nálepek jako šprt, blbeček, ťaman a podobně. 

Dneska mi do mailu přistála tisková zpráva o vzniku aliance Rodiče za inkluzi (přečtěte si zde). Haha, díky projektu Promítej i ty můžu dělat chytrou, protože vím, co to ta inkluze je...

Netuším, jak se bude situace v českém školství vyvíjet. Jestli se nadobro zruší speciální školy, jestli se najde dostatek pedagogů ochotných pracovat a myslet jinak nebo jestli je to jen vlna, která za pár let bude zapomenuta. Ale tak nějak ve skrytu duše doufám, že mé děti budou mít možnost fungovat v systému jako jedinci, budou moci mít svůj názor, svůj postoj a obohatí sebe i druhé svými životními příběhy.