Z deníku workoholičky

Červen 2012
Už měsíc se na mě valí reklamy na léto. Z televize na mě čučí vysmáté děti se zmrzlinou, z novin leze manekýnka v plavkách, co jede letos už podesáté na Tahiti. V obchodech mají jen žabky a plavky a dostat se z práce bezpečně mezi stánky se zmrzlinou je takřka nemožné. Ráno mě budí řvoucí ptáci už ve čtyři...

Jedu do práce. Jediným spojem, který nezrušili na prázdniny. Ve vlaku hic, v tramvaji hic, v kanclu hic... Na oběd svíčková s knedlema, jsem radši o hladu.

Jedu z práce. Chtěla jsem jít na koupaliště aspoň na ty poslední dvě hodiny před zavřením. Samozřejmě se přesně 15.30 přihnala bouřka a mám útrum. Navíc mám mokro v sandálech.

Kdybych to nepoznala, je víkend - takže prší. Sedím doma a dopisuju dokumenty k podzimnímu auditu. V práci je mrtvo, všichni jsou na dovolené. Já si své čtyři týdny vyplácala v lednu a v únoru na vyléčení z angíny a chřipky a zvrtnutého kotníku. Vezmu si možná nějaký prodloužený víkend, až nebude pršet (možná v prosinci). Koukám znuděně na nabídku last minute zájezdů, na které stejně nemám prachy... Ach jo, už aby bylo září. 

Červen 2014

Mám pocit, že reklamy na léto začínají už po Vánocích. Naštěstí je šampionát ve fotbale, tak se k televizi nedostanu. Betynku z února mám pořád rozečtenou na záchodě. Čtu po dvacetivteřinových intervalech, než Štěpán doleze na mnou a chce si hrát se záchodovou štětkou. Březnová, dubnová, květnová i červnová leží ještě zabalené na botníku, asi bych měla zrušit předplatné. 

Z obýváku slyším, že začíná druhý večerní zápas, takže je devět. Od sedmi uspávám. Je vedro, malému rostou zuby a já ještě nevečeřela. Před poločasem konečně zabral. Běžím rychle zapnout počítač a dohnat resty za celý den. Už tři dny dlužím paní z jeslí leták na výlet do zoo, na webu rostou pavučiny a navíc nejdou vkládat obrázky, protože jsme si zaplnili kapacitu serveru. Ach jo...

Na fejsbůku mají všichni jen fotky z pískoviště, ze zahrádky s pivem a od moře, takže pohoda, to mám zkouknuté rychle. Přidám rádobyvtipný status o tom, jak Štěpán chytl do dlaně včelu (chudinka, nepřežila to), nahodím program na další týden a jdu se vrhnout na rozpočet na podzimní kurz pro podnikatele. Je půlnoc... 6.30 Štěpán vstává s železnou pravidelností.... Tabulku zas odkládám a jdu kojit. 

Venku prší a já bych si nejradši napustila vanu a hodinu si četla. Kočka shodila květináč. Štěpán našel ve spíži česnek a zakousl se do něj. Teď tu brečí, že ho to pálí. Při kojení píšu článek, který měl být před týdnem hotový. Líbí se vám? :)

Vaše Zuzka

Domácí bublifuk

Máte doma malé dítě a neustále jen kupujete nové bublifuky nebo nehorázně drahou náplň do nich? Zkuste si udělat vlastní...

Potřebujete:

10 dílů vody (nejlépe destilované, ta z kohoutku může být příliš tvrdá a bubliny nebudou tak pevné)

4 díly saponátu (obyčejný jar, bez všech možných extra, super a oxy složek, ideálně i bez "příchuti")

1 díl glycerínu (koupíte v lékárně jako "glycerol 85%)

Pozn.: Aby se vám díly dobře počítaly, můžete si připravit např. 1,5 L PET láhev, kterou pečlivě vymyjete od všech zbytků i pachů. Na recepturu pak použijete 1 litr vody, 4 deci saponátu a deci glycerínu.

Vše smíchejte a zahřejte na teplotu cca 80°C (pálí, ale ještě nevře), nechte vychladnout a odstát 24 hodin. Skladujte v uzavřené nádobě a pokud máte větší množství, které děti nespotřebují během pár dní, pak pro jistotu i v lednici.

Pokud se vám nechce složitě míchat, jako první pomoc proti nudě funguje i obyčejná mýdlová voda (znalci tvrdí, že nejlepší je mýdlo s jelenem ;-) ).

A protože malé děti jsou velcí nezmaři a potřebují pořád nějakou zábavu, máme pro vás ještě jeden jednoduchý recept, kterým je můžete zabavit:

Potřebovat budete:

250 g tvarohu (měkký ve vaničce)

1/4 másla, případně jednu Lučinu pro zjemnění chuti

1 mrkev

sůl, pepř (dle věku dítěte)

Postup: Ušleháme tvaroh, přidáme máslo a znovu vyšleháme. Přidáme nastrouhanou mrkev, promícháme a dochutíme solí a pepřem. 

Větší děti zvládnou jistě i nastrouhat mrkev, menší minimálně vykydnout tvaroh z vaničky a míchat. Udělejte s nimi tuto pomazánku jednou a pak už jen obměňujte (místo mrkve můžete dát kapii, zelenou cibulku, bylinky atd.). Děti jistě bude bavit, když budou moci samy vařit...

Mé vysněné léto

Pamatujete si ještě dva měsíce prázdnin, které tak rychle utekly, když jsme chodili do školy? Ty dva měsíce, které se pak scvrkly na maximálně dva týdny, když jste začali chodit do práce? Chybí mi to bezstarostné toulání se po polích, koupání v řece i spálená záda...

Je to už mnoho let, kdy jsem měla celé dva měsíce volno. Už na škole jsem se snažila si najít nějakou brigádu, abych si za drobný výdělek mohla koupit knížku nebo něco na sebe. Hned po maturitě jsem odjela za prací do Německa a přišla tak i o super dlouhé, dokonce tříměsíční, maturitní prázdniny. S nástupem na vysokou brigád jen přibývalo. Sem tam víkendový fesťák, občas grilovačka nebo piknik mezi paneláky, ale to bylo z léta vše...

Po škole jsem si našla práci se standardními čtyřmi týdny dovolené. Člověk si nechal něco na Vánoce, něco promarodil a ejhle, léto zase v háji - nějaký rychlý desetidenní last minute a zase zpátky makat! Jednou, dvakrát, třikrát... nepočítaně.

Loni jsem léto trávila s malinkatým miminkem, sotva mi skončilo šestinedělí. Neříkám, že bychom nechodili na procházky a výlety, ale pořád to nebylo ono. 

A tak si letos chci splnit svůj sen. Užít si celé léto pohody, sluníčka a dobrých lidí okolo! Mám k tomu ideální příležitost - znám prostor, kde si můžu lehnout na deku a číst knížku. Místo, kde si můj syn může hrát v bazénku pod slunečníkem se spoustou kamarádů. Výlety, na kterých se můžu seznámit s novými lidmi i místy! 

Právě dnes spouštíme na našem webu novou sekci Léto (podívejte se sem). Najdete zde všechny podrobnosti o tom, jak strávit vysněné léto (postupně budeme přidávat další a další akce, aby si mohl vybrat každý... ).

Já si po mnoha hodinách práce dám teď nohy na stůl, užiju si příjemný víkend, sbalím plavky a ručník, vytáhnu z knihovny všechny ty knížky, které odkládám na "až budu mít čas" a jdu na to!

Já si to tedy rozhodně hodlám užít, co vy?

Zuzka

Jak jsem se vydala na zkušenou

Snídaně na terase (jsem ta zády v růžovém:-) )

V naší Pracovně ŽENY s.r.o. Havířov se snažíme o profesionální přístup. Já sama ale vím, že budu muset na spoustu věcí přijít. Rozhodla jsem se proto, že se začnu ptát. 

Sjednávám si schůzky s lidmi, kteří jsou na tom podobně a navzájem si předáváme své zkušenosti. Tato myšlenka mě přivedla k založení Business snídaně v naší Pracovně. Přiznávám, že zatím je účast spíše komorní, a proto jsem se vydala obhlídnout zavedený koncept ve Vivě v Ostravě http://www.vivaostrava.cz/.

Prostředí je nepopsatelné. Obrovské prostory, kavárna...jiná kultura. Na snídani se nás sešlo cca 15 a byla to různorodá skupinka. Téma bylo Osobní produktivita a diskusi vedl Jiří Košářek, který založil stránky http://www.svobodauceni.cz. I o tomto projektu se hodně mluvilo, což sklouzlo ke stavu školství v ČR. Vhledem k různému věku (i když převažovaly mladší ročníky), profesím i přístupu to byla zajímavá debata:-) 

Viva podporuje lidi mladší 30-ti let a tudíž byla pro ně snídaně zdarma (což už se mě bohužel netýká...). Proto i z tohoto pragmatického důvodu vřele doporučuji všem studentům a mladým lidem, kteří chtějí být "na volné noze".

Setkání mi přineslo zajímavé kontakty, o které se ráda podělím:

• pokud chcete vědět, jak funguje virtuální asistentka, obratte se na Soňu Nehýbovou
• zajímá vás, jak dnes přistupují v soukromém školství ke studentům, obraťte se na Mgr. Naděždu Makovou, která vede Vyšší odbrnou školu AHOL
• měla jsem možnost vyzkoušet zdravou stravu od výživové poradkyně Nadi Šlachtové, moc dobré:-)
• pokud máte zájem o terapii a poradenství, podívejte se na stránky Mgr. Yvetty Ellerové, která ráda pomůže

Doufám, že myšlenka těchto setkání se uskuteční i v našem centru a my se brzy uvidíme nad dobrou snídaní a zajímavými tématy. 

Vaše Lucka

Jak jsme slavili Den otců

  

Mezinárodní den otců není v našich končinách ještě příliš zavedeným svátkem, ale protože si vážíme našich tatínků, manželů, dědečků a strýčků, připravili jsme pro ně malou sobotní oslavu přímo v havířovském coworkingovém centru Naše místo. Díky skvělé práci naší fotografky Katky a dalším přítomným pohotovým objektivům přinášíme malou fotoreportáž.

Nad Havířovem se v sobotu ráno honily mraky. Rozhodli jsme se ale nachystat domluvené disciplíny ven, snad abychom přivolali sluníčko... Věřili jsme, že naši oslavu nic nepřekazí. 

V okolí centra jsme nakonec nachystali trasu s mapou pokladu a pěti soutěžními disciplínami, za jejichž splnění čekala na konci malá odměna.

Příchozí si tak mohli už od devíti hodin ráno vyzkoušet třeba překážkovou dráhu.

Kupodivu se tatínci (a jejich svěřenci) nezalekli ani skákání panáka! 

Měli jsme možnost vidět několik pečlivě provedených technik. Například tak zvaný souskok...

... či odborníky velmi obtížně hodnocený dřeposkok:

Nevěřili jsme, že je to možné, ale některá provedení dokonce odehnala blížící se bouřku! Zde takzvaný hromový skok...

... a skok, který zatím ani v rozhodčích tabulkách nemá jméno! 

Tak takový úspěch hned na druhé disciplíně jsme vůbec nečekali. 

Bylo však potřeba projít celou herní mapou, a tak jsme se přesunuli ke klidnější zábavě - malování na chodník.

Dešťový modrý slon

Ohňový obličej

Na odvážlivce čekaly ještě dvě disciplíny - hádání chutí poslepu a běh s míčkem. 

To však stále nebylo vše - oslavy se zúčastnili i naši přátelé, tvůrci Krabičky nápadů. U jejich stanoviště se odehrával lítý boj v rýžování zlata. 
















A na závěr ještě chvilka rybaření, pořádná chlapská zábava!

Bohužel chytání ryb ve vysoké trávě přerušily sekačky - z technických důvodů jsme program ukončili již ve 12 hodin, namísto plánovaných 13, protože jsme museli rychle sklidit stanoviště a umožnit hladké posekání. Což však znamená, že si máme opět kam natáhnout naše piknikové deky, takže hned po víkendu budeme opět vyhlížet letní slunce. Vytáhneme bazénky, slunečníky a na ryby půjdeme zas jindy...

Celou akci jsme si moc užili! Děkujeme všem, kteří se k nám přidali. Jste skvělí!

Všechny fotky najdete již brzy v naší fotogalerii.

Cesta za titulem SUPERŽENA

Tento článek nemá za cíl vám sdělit něco užitečného, bombastického či humorného. Je to prosté zamyšlení a budu ráda, pokud se dozvím i vaše zkušenosti a názory...

Mám za sebou víkend bez mužů. Jela jsem za kamarádkou ze školy a vyšlo to tak, že chlapi měli svůj program a my měli čas pro "babynec" s dětma. Vznikl tak prostor probrat holčičí řeči bez nutnosti se skrývat, vařit a starat se o pány tvoŕstva. V jednu chvílli bylo na jednom místě 6 bab a 10 dětí, což bylo občas náročné na udržení jedné linie diskuse:-)

Nicméně proč o tom píšu. Byl to pro mne víkend, kdy mi bylo nastaveno zrcadlo a já začala přemýšlet o kolotoči, do kterého jsem naskočila v těhotenství. To jsem začala řešit otázku: ,,Co si počnu na mateřské dovolené? Nechci, aby mi zakrnul mozek..." Chápejte, na miminko jsem se hodně těšila. Těhotenství bylo plánované, a tak mě tato panika překvapila. Začala jsem na internetu a u známých hledat rady. Čím víc jsem bádala, tím větší panika nastala. V této fázi jsem začala s kamarádkou Zuzkou (byla o tři měsíce napřed, co se těhotenství týče) rozjíždět web pro rodiče s dětmi Tootsie. Vydržely jsme to několik měsíců, ale já i Zuzka jsme cítily, že to není ono. Po všech různých odbočkách, otočkách a dalších myšlenkových pochodech vzniklo Naše místo z.s. Jestli si myslíte, že to tím skončilo, mýlíte se. Panika stále pokračovala...

Zjistila jsem, že centrum je to pravé, ale okolí to nechtělo pochopit.-) Nikdo o nás nevěděl, nedostávali jsme žádnou reakci od okolí a bádaly, co se děje. Začala jsem centru věnovat čím dál více času. Nechtěla jsem zanedbávat dceru i manžela, tak jsem dále pokračovala v procházkách, kurzech pro děti, vaření obědů pro mou drahou polovičku...Prostě jsem se stávala "SUPERŽENOU". Když mi kamarádky říkaly, ať neblbnu a odpočívám, brala jsem to s nadhledem.

Tento víkend jsem se svěřila, že si plánuji udělat několikatýdenní kurz. Na to jsem dostala od své bývalé spolužačky odpověď: A proč? Musíš být na všechno sama? Není třeba vědět vše. Stejně to není možné." A tu se pohly ledy. Uvědomila jsem si, že dělám milion věcí, ale žádnou pořádně. Bojuji s tím, přemýšlím jak na to, ale hlavní je, že vím.

V tuto chvíli se učím užívat si danou chvíli. Například když si hraju s Elenkou, snažím se vytlačit myšlenky na práci. Když pracuju, na Elen naopak nemyslet. Je to dlouhá cesta a proto mi, prosím, držte palce:-)

Zdraví vás Lucka

Na volné noze - Valtice 2014

Po minulém "rozjetém" příspěvku se dneska budu vypisovat v podobném duchu... 

9. Sraz nezávislých profesionálů - Na volné noze - Valtice 2014

Protože coworking je pro "volnonožaře" něco jako hnízdo, útočiště (a někdy napůl domov), vyrazila jsem i já, jakožto zástupce našeho rodinného coworku, trochu do světa. Získat zkušenosti a kontakty, jak jinak než na neformálním setkání. Přestože jsem na ten víkend už měla jiné plány a povinnosti, nakonec se mi podařilo se utrhnout aspoň na sobotní program. 

Než začnu chrlit to slibované nadšení, dovolím si malou poznámku - pokud máte možnost na toto setkání jet, rozhodně neváhejte a zablokujte si celý víkend včetně pátku. Jinak se totiž dostanete snadno do situace naskakování do rozjetého vlaku. Atmosféra na srazu je totiž tak úžasná, že se brzy smažou rozdíly mezi stálými účastníky a nováčky a kamarádi se všichni se všemi. Abyste se tedy nedostali případným pozdním příjezdem do situace "kdo chvíli stál, již stojí opodál" :) 

Každopádně se nemusíte bát, že byste zůstali nějak osamoceni... Nedá vám to. Nás nadchnul už nápad s dopolední procházkou mezi vinicemi. Vždycky jsem chtěla "pracovat" pod modrou oblohou a naboso :) 

I kdybyste byli sebevětší stydlíni a nestihli se družit na procházce (nebo při obědě), doženete to při odpoledním programu - krátkých 15 minutových schůzkách s předem dohodnutými partnery. Ze seznamu účastníků si můžete vybrat kohokoliv, před akcí ho oslovit a dát si rande naslepo. Nebo se jen tak projít kolem stolů s prezentací ostatních... 

A pak už nic nestojí v cestě vyměňování vizitek, zkušeností, otázek i odpovědí. A od toho tu jste, že? 

Jako bonus si užijete příjemný společenský večer a v neděli ráno zase odjet (jako já) nebo ještě chvíli nasávat atmosféru "volných nohou". 

Co mám pro vás tentokrát za tipy? Určitě koukněte na web Na volné noze a doporučuji přečíst i reportáž z minulého ročníku (z letošního bude brzy taky na světě...).

Pokud stejně jako my každý den pronikáte do tajů IT, bude se vám hodit určitě web Pavla Mináře s návody. 

Ženy, které IT přenecháváte mužům a raději si užíváte "holčičí věci", znáte Hanku, Adélu a Zuzanu? Nebo byste si raději zatančily s Helenou?
A pokud chcete pomáhat neziskovkám nebo sami zrovna hledáte nějaký drobný úkol, na který nestačíte, pak nutně musíte navštívit web Um sem um tam! My už tam naši výzvu máme ;-) 

Chcete více? Klidně mi nechte nějaký hezký dotaz v komentáři ;-) Musím vás občas trochu napínat a motivovat... 

Zuzka