Tentokrát bych Vám chtěla napsat pár řádek o
tom, co je to socializace a jak je pro děti důležité trávit čas s vrstevníky
na jiné „půdě“ než doma. Proč je to pro děti velkým přínosem a jak jim můžeme
pomoci lépe se připravit, vyzkoušet nové situace a role, které na ně
s přibývajícím věkem čekají.
Socializace je procesem celoživotním,
nekončícím.
Zjednodušeně lze socializaci postupného
proměňování člověka z bytosti biologické na společenskou. Chápáno tedy,
jako postupné přijímání a přizpůsobování se požadavkům a podmínkám dané
společnosti, ve které se nacházíme.
Člověk je tvorem společenským, proto je naprosto
přirozené, že vyhledává společnost a chce někam patřit. Našim prvním místem,
kde opravdu patříme a plníme určitou roli, je rodina. Rodina má možnost (úkol)
ovlivňovat vývoj dítěte po všech stránkách. Právě ona je prvním
nejpřirozenějším místem, kde se jedinci dostává uspokojení základních
psychických potřeb.
S věkem dítěte roste i jeho potřeba po
poznání a objevování nových věcí, lidí, prostředí. Většina dětí se poprvé setká
s vrstevníky až s nástupem do mateřské školy, každé dítě se
s tímto krokem vypořádává jinak. Jsou děti, které projdou touto životní
změnou bez větších zakolísání a jiné si těžko zvykají na režim, požadavky,
odloučení od rodiny a v neposlední řadě na nové kamarády. Už to není jenom
čas trávený doma s maminkou a děláním činností, které si volí samo. Je to
čas, který je nějakým způsobem cíleně řízen a pozornost se nevztahuje pouze na
něj, ale na dalších pětadvacet dětí. Dítě se musí přizpůsobit a přijmout novou
roli. Děti, které se poprvé setkávají s dětským kolektivem až v těchto
institucionálních zařízeních se s touto roli sžívají mnohem hůře.
Velká
změna nastane i pro tělesnou schránku, která musí bojovat proti velkému počtu
bacilů a virů. Větší polovina dětí, které začnou navštěvovat Mateřskou školu,
jsou první rok více doma než v MŠ. Postupně se situace mění a tělo si na
nové „jiné“ prostředí zvyká a umí s tímto prostředím lépe bojovat.
Jeden ze způsobu, jak dítěti usnadnit nástup do
mateřských škol a jiných zařízení s větším počtem dětí a dospělých, je
navštěvovat průběžně veřejná pískoviště, hřiště, koutky, herny a jiné. Dítě se
touto cestou dostává do styku s vrstevníky, byť je v počátku
nepotřebuje jako partnery ke hře, ale pouze jako „objekty“, které vnímá jako
někoho, s kým se musí rozdělit, na koho musí brát ohled, byť se mu to
mnohdy nelíbí. Takovýmto způsobem okoukává mnoho nového (učí se nápodobou) a
pomalu se učí vystupovat v nové roli kamaráda.
Dalším přínosem je to, že
maminka je vždy na blízku a dává dítěti neustále pocit bezpečí a jistoty,
kterou tak moc v tomto věku potřebují. Díky tomu, že je dítě často
v dětském kolektivu již před nástupem do MŠ, stává se odolnějším, umí lépe
bojovat s běžnými „mrzutostmi“, jako jsou rýma, nachlazení. Stává se
odolnějším, jistějším nejen po stránce fyzické, ale i duševní.
Cítí se jistěji,
sebevědoměji a pozdější odluky snáší mnohem lépe.
Autor: Míša
Žádné komentáře:
Okomentovat