Legrace začala teprve ve fázi plazení a teď si užíváme, jak se snaží udržet na nohách. Tatínek je velmi pyšný a hrdý na svou akční holčičku a nechápe občas, proč jsem večer vyřízená...naštěstí máme víkendy. Tam mu to "doteče" a těší se, až si v práci odpočine:-D
Ale zpátky k procházkám. Musím konstatovat, že se velmi zkrátily. Zachrání nás jedině maminky s prckem. To se Elen vydrží smát, povídá jim a ukazuje, jak se vyvléknout z popruhů a postavit se za jízdy. Tyto akrobatické kreace předvádí s nadšením a nechápe, že jí u toho netleskám... Nicméně v kočárku vydrží tak hodinu a pak je čas na občerstvení a průzkum terénu po vlastních:-)
Procházky nás tří se stávají variací kouzelnického čísla, úplatků a tělocviku. Nejprve Elen kouká, pak nám začne popisovat co vidí (to odhaduji z mávání rukama a proměnlivého tónu hlasu). Když jí to omrzí, je čas vystoupit. To se ji snažíme uplatit dobrotami a nebo vyčarujeme z tašky hračky. To zabere. Na deset minut je klid. V toto chvíli s manželem vymýšlíme, kde skončíme v poslední fázi, tu jsem pojmenovala CHCI CHODIT ZA KAŽDOU CENU. Když nestihneme dojet na místo, tak Elen vystoupí z kočárku (prostě se postaví a vyskakuje za jízdy) a jde za ručičku. Pokud je vzdálenost delší, nastupuje tatínkova náruč a maminka tlačí kočár a zavazadla:-) Co se týče výběru zahrádky, byli jsme z počátku naivní. Chodili jsme na svá oblíbená místa, ale nedošlo nám, že je tam absence hracího koutku. To jsme si objednali pití a na střídačku běhali za malou a druhý nabíral síly na další kolo. Teď už vím, že pokud si chceme i trochu popovídat, musí být v hospůdce hrací koutek, plot a ideálně pískoviště:-)
Během psaní tohoto článku stihla Elenka "uklidit" přebalovací pult, dvdčka, stůl, "přečíst" letáky, vypít za asistence maminky flašku, zatančit si u písničky a už neví, co dál. No nic, fičím na procházku, tak mi držte palce:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat