Mám za sebou víkend bez mužů. Jela jsem za kamarádkou ze školy a vyšlo to tak, že chlapi měli svůj program a my měli čas pro "babynec" s dětma. Vznikl tak prostor probrat holčičí řeči bez nutnosti se skrývat, vařit a starat se o pány tvoŕstva. V jednu chvílli bylo na jednom místě 6 bab a 10 dětí, což bylo občas náročné na udržení jedné linie diskuse:-)
Nicméně proč o tom píšu. Byl to pro mne víkend, kdy mi bylo nastaveno zrcadlo a já začala přemýšlet o kolotoči, do kterého jsem naskočila v těhotenství. To jsem začala řešit otázku: ,,Co si počnu na mateřské dovolené? Nechci, aby mi zakrnul mozek..." Chápejte, na miminko jsem se hodně těšila. Těhotenství bylo plánované, a tak mě tato panika překvapila. Začala jsem na internetu a u známých hledat rady. Čím víc jsem bádala, tím větší panika nastala. V této fázi jsem začala s kamarádkou Zuzkou (byla o tři měsíce napřed, co se těhotenství týče) rozjíždět web pro rodiče s dětmi Tootsie. Vydržely jsme to několik měsíců, ale já i Zuzka jsme cítily, že to není ono. Po všech různých odbočkách, otočkách a dalších myšlenkových pochodech vzniklo Naše místo z.s. Jestli si myslíte, že to tím skončilo, mýlíte se. Panika stále pokračovala...
Zjistila jsem, že centrum je to pravé, ale okolí to nechtělo pochopit.-) Nikdo o nás nevěděl, nedostávali jsme žádnou reakci od okolí a bádaly, co se děje. Začala jsem centru věnovat čím dál více času. Nechtěla jsem zanedbávat dceru i manžela, tak jsem dále pokračovala v procházkách, kurzech pro děti, vaření obědů pro mou drahou polovičku...Prostě jsem se stávala "SUPERŽENOU". Když mi kamarádky říkaly, ať neblbnu a odpočívám, brala jsem to s nadhledem.
Tento víkend jsem se svěřila, že si plánuji udělat několikatýdenní kurz. Na to jsem dostala od své bývalé spolužačky odpověď: A proč? Musíš být na všechno sama? Není třeba vědět vše. Stejně to není možné." A tu se pohly ledy. Uvědomila jsem si, že dělám milion věcí, ale žádnou pořádně. Bojuji s tím, přemýšlím jak na to, ale hlavní je, že vím.
V tuto chvíli se učím užívat si danou chvíli. Například když si hraju s Elenkou, snažím se vytlačit myšlenky na práci. Když pracuju, na Elen naopak nemyslet. Je to dlouhá cesta a proto mi, prosím, držte palce:-)
Zdraví vás Lucka
Milá Lucko, přeji Vám, abyste našla to, co sama hledáte a hlavně sebenaplnění. O to hlavně jde. Určitě jste na dobré cestě! Já jsem se nedávno přestěhovala do Havířova, tak teprve objevuji možnosti, co se tady dá dělat - jako pracující matka s dvouletým dítkem. Mějte se a dělejte to, co Vy sama chcete, ne co si poví okolí. Míša
OdpovědětVymazatMoc Vám děkuji za podporu. Pokud byste chtěla si popovídat, stavte se za mnou, ráda Vás uvidím, i s dítkem:-)
VymazatMilá Lucko, určitě se ráda stavím, už teď ve čtvrtek se chystám na kreslení mandal. :) A dorazím s velkou pravděpodobností i s dcerkou, jelikož zatím nemám hlídání. Ráda Vás poznám. :) Míša
Vymazat