Zobrazují se příspěvky se štítkemTéma měsíce. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemTéma měsíce. Zobrazit všechny příspěvky

středa 29. dubna 2015

Jaké to je mít 5 dětí...


Na květnovou Klubovnu pro maminky si pro vás Lenka připravila opravdu zajímavé téma - bude vám vyprávět o tom, jaké to je mít doma pět dětí. A jako ochutnávku posílá toto vyprávění:


Jaké to je mít doma pět dětí?
Hlavně z toho nezhloupnout ani nezpychnout. :­)
A uprostřed chaosu si zachovat vnitřní krásu.
Jednou, když mi bylo těžko... tak jsem složila písničku.

Ale popořádku. To bylo tak.

Děti jsme měli ještě malé a zatím jen dvě, ale i tak mi dávala mateřská úloha pořádně zabrat.
Kojení, nevyspání, koupání, přebalování, uklízení, vaření, praní, dětské pobíhání, pláč, smích...zkrátka všechno to, co zná každá začínající matka. Mé nasazení bylo velké, chtěla jsem vše zvládnout navzdory únavě, námaze a stále jakoby přibývajícím povinnostem. Jen radosti postupně ubývalo.

Ten den bylo vypětí zvlášť hodně a předchozího nočního spánku zvlášť málo. Kluci „zlobili“ vydatně, na příklad vytrhali krásnou pokojovou květinu i s kořeny v době, kdy jsem uklízela po jejich hře záchod plný odmotaného toaletního papíru...

Večer jsem seděla velmi znaveně u jejich švitořících postýlek, v hlavě mi hučelo, co ještě budu dělat až tihle dva neposední chasníci usnou. A najednou... Jako blesk z čistého nebe mě prostoupila myšlenka: „Co chceš? Za čím se ženeš?“ „No ano! Za čím se honím?!“ Vnitřně jsem se pustila všech svých domnělých povinností a potřebností a zmocnila se mě nádherná radost ze života, ve které bylo vše, únava i štěstí: –„Vždyť jsem šťastná! Sedím na sklonku dne unavená uprostřed nepořádku u postýlek svých dětí. Věci se daří i nedaří, ale žiju! Cítím život úplně hmatatelně všude kolem. Je to zázrak! Život na maličké zemi uprostřed nádherného Stvoření...“

Vyhrkla jsem: „A víte co, kluci? Zazpívám Vám písničku!“ Nevěděla jsem sice jakou, ale šla jsem spontánně po niti radosti, kterou jsem cítila a zpívala:

Žlutá pampeliška
přála si do nebíčka,
sluníčko se smálo:
To by tak hrálo!

Teď jsi žlutá jak housátko
a na zemi pilně kveť,
až přijde čas za krátko,
v bílém pápěří si leť!

sobota 18. dubna 2015

Uklízí celá rodina

Přinášíme zprávu od Zuzky o tom, jak se připojila k akci Ukliďme Česko:

O akci Ukliďme Česko jsem se dověděla ze stránek zmapujto.cz a na ty mě zase navedl seminář SIA a na ten mě navedla pozvánka od kamaráda na facebooku... a vůbec, všechno spělo k tomu, abych se o akci dověděla a samozřejmě se hned i rozhodla se přidat. Koukla jsem, jestli někdo organizuje akci v okolí, a když jsem zjistila, že ne, přihlásila jsem se jako organizátor. Sama jsem maminka s malým dítětem, každý den se s dalšími potkávám v našem rodinném centru, mezi kamarádkami je jich taky plno - takže se mi nápad vyrazit na nenáročnou trasu na Podlesí jevil jako dokonalý. Událost visela hezky na webu, na facebooku, informace šly newsletterem... 
První zádrhel se objevil vzápětí, když ve stejný termín organizovali kluci ze Zelených úklid na Lučině. Dost dlouho jsem i přemýšlela, že bychom se k nim jednoduše přidali, ale nějak jsem si nedovedla představit, jak půjdem křovím s kočárkem nebo se sotva chodícím mimčem. Nakonec tedy zůstaly v rozvrhu akce obě. 

V pátek jsem se chystala na poštu, protože balík s pytly, rukavicemi a instrukcemi z centrály Ukliďme Česko stále nepřicházel. Do toho telefon - můj balík se vrátil jako nedoručitelný :D Aniž by mi kdokoliv volal nebo zvonil na zvonek... Vyrážím do obchodu pro pytle, rukavice, doplňuju lékárničku a jsem rozhodnutá přesto jít uklízet. 

V sobotu ráno - přesně dle předpovědi - fouká studený vítr, lehce poprchává... V deset hodin stojím před zdravotním střediskem namísto skupiny 9 přihlášených na facebooku sama :/ Teda se Štěpánkem, tím malým miminem, kterému chci ukázat, že i on může sbírat papírky od bonbonů. Na první zastávce testuju nově staženou aplikaci ZmapujTo. Třikrát spadne při nahrávání fotografie :) Jo, můj telefon se hned tak k něčemu novému přinutit nedá. Fotím teda nepořádek do galerie s tím, že odpoledne nahraju na internet.

Vyrážíme směr lesopark. Pytlů máme dost a tak jeden uvazuju na Štěpánkovu motorku:


Cestou potkáváme pár běhajících sportovců a jednu rodinku s kočárkem, jinak je mrtvo. Občasné kapky deště pomalu přechází v něco mezi vločkami a kroupy. Naštěstí jsme pod stromy a tak můžeme ještě chvíli sbírat drobné odpadky a fotit. 

Samozřejmě se zastavujeme v přírodní tělocvičně na začátku lesopark trailu, zatímco Štěpa šplhá po překážkách a sbírá šišky, já fotím další kousek do dnešní sbírky - evidentně budeme mít album "rozbité a převržené odpadkové koše"...

















Ještě cvaknem pár rozbitých laviček, seberem pár papírků - Štěpa je pokaždé hrozně zklamaný, že v obalu od bonbonů není bonbon :( Za odměnu jeden dostane doma :) Zima už nám dost leze i pod termooblečení a tak vyrážíme zpět do civilizace. Před dvanáctou vyhazujeme naplněný pytel do popelnice a frčíme domů na teplý čaj a na oběd. 

Malý sběrač po obědě usnul a tak jsem hned poslala hlášení na zmapujto, dala ještě jeden termín na facebooku a pustila se do psaní zprávy na blogu. Chtěla jsem ještě napsat sáhodlouhý text o tom, jak každý z nás může udělat něco málo a chodit s otevřenýma očima, jak i s miminem a kočárkem se dá připojit k akci, jak mě překvapily zničené věci v lesoparku, kde denně chodí plno lidí... Ale stále doufám, že to v úterý dopadne ;-) A že lidí, kterým není lhostejné, jak to kolem nás vypadá, je víc... Když už mám nakoupené ty rukavice... :D

úterý 10. března 2015

Blogy - novodobý zdroj literatury


Žijeme v "internetové době", která ovlivňuje naše každodenní jednání. Hledáme v něm kam se jak dostat, inspirace na vaření, návody a informace... prostě to co každý momentálně potřebuje. A to vše inspiruje miliony lidí k tvorbě vlastního blogu, na kterém se dělí o své zkušenosti, rady a zážitky.


Slovo „blog“ vzniklo stažením anglického „web log“, což v češtině zhruba znamená „webový zápisník“, a zkrácením slova „weblog“.  Blog slouží často jako deníček, který si ovšem mohou přečíst úplně všichni (ne každý blogger je v prosívání informací soudný). Existuje také jeho hybrid "videoblog", zkráceně vlog, 

Bloggerů (pisatelé blogů) se objevuje čím dál víc, hlavně mezi náctiletými. Některé se skvěle čtou a získají spoustu fanoušků. Já sama mám zkušeností s mnoha nudnými a nic neříkajícími blogy, tudíž jsem ráda za objevení něčeho zajímavého.  

Přikládám níže pár odkazů, kde naleznete zajímavé blogy. Já sama vždy vyhledávám jako první ty o vaření:-) A co vy? Máte tip na skvělý blog? Neváhejte nám poslat svůj oblíbený nebo dokonce ten váš, který rádi zveřejníme na našich stránkách.



http://www.blogerkaroku.cz/vysledky-hlasovani-blogerky-roku-2014
http://blog.idnes.cz/
http://blog.cz/zebricky/nejoblibenejsi-blogy


Zdraví Lucka


středa 11. února 2015

Proč jsou ženy na světě

Dnešní zkratkovité zamyšlení od Zuzky:

Kdyby mi otázku "Proč jsou ženy na světě?" nepoložila sama Lenka (i když jen formou letáčku na seminář (ZDE), který jsem vkládala do newsletteru a na náš web), asi by mi ve všem tom shonu sama nepřišla... Ale tak jak byla vyslovena, začalo se na ni nabalovat více a více okolností, až dneska sedím nad blogem a snažím se utřídit myšlenky do vět. Věřte mi, není to jednoduché psaní a nebude to asi ani jednoduché čtení....

Myšlenka první - Své odpovědi si každý musíme najít sami. Mnozí si jen klepou na čelo, jiní dělají, že si to vůbec nečtou, někteří dorazí na seminář - ale odpověď na tu VAŠI otázku se asi od jiných nedozvíte. Můžou vás ale inspirovat ve znění, ve směru, kterým se může vaše uvažování vést. 

Mě třeba takto vedla otázka trochu jinak postavená, která mě provázela minulým víkendem. Byla jsem v Praze na školení začínajících političek (Fórum 50%) a točily jsme se stále kolem otázky "Proč je tak málo žen v politice?". A analytický přístup nás dovedl ke třem oblastem: 
  • Společnost - tradiční vnímání ženských a mužských rolí, postoje veřejnosti i nejbližších k politice, odlišná výchova dívek a chlapců, mediální obraz (posuzování chyb)
  • Instituce - mechanismus fungování stran a volení systém, způsob nominace kandidátů
  • Individuální bariéry - sebevědomí, čas, potřeba "jisté budoucnosti" nebo všeobecně jiné priority, menší soupeřivost, jiný způsob získávání (a využívání) kontaktů

Ne náhodou bylo nejvíc důvodů, které nás s kolegyněmi napadaly, v oblasti individuálních bariér. Je to všechno v našich hlavách! To mě na tom v tu chvíli nejvíc zaujalo... Že máme tolik nitěrných důvodů, proč do toho nejdeme (nebo aspoň proč vnímáme, že do toho nejdou jiné z nás). A navenek se neustále vymlouváme, že nás tam ti muži nepustí... A chceme po nich kvóty, aby nás tam museli vzít :) A přitom stačí tak málo - pojmenovat si ten důvod, uvědomit si ho, rozhodnout se, zda se jím nechám ovlivnit či ne. Přestat se vymlouvat na něco zvenčí... 

Druhou myšlenkou, která mě o víkendu "dostala", byla jednoduchost a přímost naší mysli. Ve skupině jsme konstruovaly, jak asi hypotetická žena může dojít k postu premiérky. Kombinovaly jsme vzdělání na nejlepších školách, stáže v zahraničí, zkušenosti v neziskovém sektoru a praxe v médiích, dobré vztahy a kontakty, volební výsledky a náhody... a přitom pointou bylo, že se ta žena ROZHODLA BÝT premiérkou! 

Ať už je odpověď na otázku žen v politice jakákoliv (a zřejmě bude těch odpovědí mnoho verzí), otvírá spíš problém jiný... 

Tak tedy myšlenky třetí - Mám být ženou a podporovat své ženství? Nebo se mají stírat rozdíly mezi oběma pohlavími a máme si být všichni rovní? 
Pokud se my trénujeme v silových dovednostech, ve férovém boji a vytříbené argumentaci, mají se muži trénovat v emocích, multitaskingu a péči o domácnost? A není to celé trochu postavené na hlavu? 

Opravdu potřebujeme řešit, zda jsme žena či muž a jak máme působit ve společnosti? To jsme na tom opravdu tak špatně, že už ztrácíme i toto základní rozlišení? 

Bude-li sedět u stolu deset žen, budou mít na jakoukoliv věc deset názorů. A stejně tak deset mužů. V tom se shodneme. 
Budeme-li v tomto kruhu diskutovat, zda má žena pečovat o domácnost nebo dělat pracovní kariéru, uslyšíme dvacet různých názorů ( a ne vždy budou zakořeněně pro model žena - plotna). 

Z mého pohledu, než najdeme odpovědi na všechny otázky k našemu ženství (máme být spíš matkou, milenkou, podnikatelkou či umělkyní?), je důležité mít na paměti:

Nemusíme být superženou, pokud se na to necítíme. A stejně tak jí být můžeme, pokud je nám v tom dobře. 

pondělí 26. ledna 2015

Lyžařské školičky

Pokud se těšíte na hory a plánujete jak zabavit děti, určitě zvažte lyžařskou školičku (dále jen školka nebo LŠ). Má to 2 velké výhody. Zaprvé budete mít čas na lyžování, aniž byste se museli bát o své děti. A za druhé máte jistotu, že se váš potomek naučí správné technice.

Pro jak staré děti je určená LŠ

Záleží na konkrétním provozovateli školky, jak starým dětem se bude věnovat. Standardně se však setkáte s tím, že je určena pro děti od 4 let. Ovšem, co si budeme povídat, není čtyřleté dítě, jako čtyřleté. V příslušné LŠ tak tedy mohou posoudit, zda Vaše dítko, ač třeba ještě nedosáhlo hranice 4 let, by bylo schopné lyžařské výuky. Záleží tak i na vzájemné domluvě a možnostech toho kterého instruktora.

Lyžařské vybavení pro děti

Vaše dítko de facto ještě nestálo na lyžích a nemáte pro ně lyže, boty, vázání? Je to pochopitelné, protože u malých dětí si nemůžete být jisti, zda je lyžování chytne, či nikoliv. A „vyhodit“ ne stovky, ale až tisíce do lyžařské výbavy, by byla jistě škoda.
Dobrou zprávou je, že si lze vybavení půjčit ve specializovaných obchodech (např. Madeja Ostrava) a také některé ze školek poskytují svým klientům kompletní lyžařské vybavení. V případě, že lyžování Vaše dítě chytne, pak mu můžete pořídit kvalitní lyžařskou výstroj.

Co se děti naučí v LŠ

Děti se seznámí s lyžařským vlekem. V jejich případě si však nacvičí nasedání, vysedání na speciálním dětském lyžařském vleku. Děti se také budou učit tzv. obloučkům. Seznámí se teoreticky i prakticky se základy lyžování.
Naučí se s lyžemi chodit po rovince, nazouvat je, vyzouvat, vstávat z pádu, provádět obraty. Také si procvičí mírné i strmější stoupání do svahu, následně sjíždění ze svahu. Důležité je také si osvojit tzv. sjezdový postoj, který je odpichovým můstkem dalšího lyžování. Jakmile bude zvládnutý sjezdový postoj, pak může přejít instruktor k ukázce sjezdu šikmo svahem a kolmo. Instruktor také dětem ukáže, jak při sjezdu zastavit aj.


Pokud chcete svou ratolest při výuce sledovat, doporučujeme to dělat z povzdálí. Děti pak ztrácí koncentraci a přestávají se snažit.


Příklady LŠ v kraji

středa 14. ledna 2015

Hry pro nejmenší

Jakmile se vám narodí miminko, stanete se pro něj nejdůležitější bytostí na světě, se kterou bude poznávat svět. Do průzkumu se zkuste pustit i pomocí her. Ty mohou  podpořit zdravý vývoj vašeho dítěte…tak neváhejte věnovat sobě i miminku trochu času a úklid odložte, ten úsměv vašemu potomkovi nevykouzlí:-)

Tipy na hry dle měsíců dítěte

  1. měsíc  - miminko potřebuje hlavně přítomnost rodiče, povídejte si s ním, smějte, zpívejte mu. Pokud chcete vyzkoušet první hračky, vybírejte černo-bílé nebo výrazně barevné kombinace a různorodé materiály (šustící, hebké, se zrcátkem, atp.) Malé děti mají velmi rády cedulky a visačky, pokud je to bezpečné a vhodné, nestříhejte je, nechte je na hračce (typickým příkladem jsou cedulky z ikea, dlouhé, černobílé, dětem se dobře chytají - vybírejte hračky, které lze před použitím vyprat).
  2. měsíc – dejte před miminko barevný předmět, otáčejte, hýbejte s ním a povídejte jak daná věc vypadá. Totéž i při poloze na bříšku. Je možné, že v tomto období ještě dítě nebude mít zájem o běžné hračky, mnohem víc ho zaujme např. balík vlhčených ubrousků (je barevný, šustí,...). Nezapomeňte na časté mazlení, které podporuje rozvoj inteligence. Prozkoumávejte s dítětem části vašeho těla - ruce, obličej, vlasy,... Pokud bude vydávat nějaké zvuky, napodobte je, aby mělo pocit, že s ním komunikujete.
  3. měsíc – hrajte si s tělem miminka (krčte kolínka, chytejte ručičky a něco mu do nich dejte, dělejte masáže a mazlete se, polohujte na bříško), dejte mu hračky v jeho dosahu (hrazdička, hrací deka), pouštějte hudbu a zpívejte. V tomto období mají děti nejradši pár oblíbených hraček, trvá jim dost dlouho, než si každou řádně prozkoumají a ožužlají. Nemusíte jim co pět minut nabízet nějakou jinou, stačí jedna, dvě… Velmi rádi si budou hrát s vaší rukou, ožužlávat prsty, zkoumat je ze všech stran. Později k tomu přidají i svoje nožičky, zvláště v barevných ponožkách.
  4. měsíc – smějte se s miminkem, dělejte na něj grimasy a vydávejte legrační zvuky (začíná se vytvářet smysl pro humor), hodně na něj mluvte, recitujte básničky a říkanky, ukazujte mu předměty v bytě a popisujte co vidíte, také jej nechte si věc osahat. Položte dítě na břicho a dejte mu hračku nebo oblíbený předmět cca 30 cm od obličeje, tím se bude stimulovat k pohybu.
  5. měsíc – trénujte s prsty miminka (např. s říkankou Vařila myšička kašičku), vyvíjí to jemnou motoriku. Začněte s hrou na schovávanou. Zůstaňte v zorném poli dítěte, schovejte obličej za ruce a vykukujte na něj. To stejné vyzkoušejte i s hračkami. Drobek se tak učí,  že věci existují, i když nejsou vidět. Posilujte zádové svaly miminka tím, že ho budete houpat, různě převracet a tlačit mu dlaně proti chodidlům.
  6. měsíc – dávejte dítěti hračky a zkuste ho přimět, ať je vrátí, procvičujte úchop. Pokud bude k vám natahovat ruce, reagujte. Bude ho motivovat, že jste si všimli jeho gesta. Umožňujte mu se pozorovat v zrcadle a oslovujte ho jménem.  Pomůže mu to uvědomit si samu sebe. Dítě začíná chápat, co mu říkáte. Pokud zjistíte, že něco pochopilo, tak to opakujte a pochvalte ho.
  7. měsíc – nechávejte miminku čas pro něj samého. Pokud se na vás dívá, říkejte co děláte. Dělejte fyzická cvičení, nechte ho házet předměty a podávejte mu je zpět. Zpívejte a tancujte spolu. Hudba a pohyb stimulují obě poloviny mozku. Ukazujte mu obrázkové knížky a napodobujte zvuky (pokud to lze, třeba zvířat).
  8. měsíc – hrajte spolu dotykové hry (Vařila myšička kašičku, Ťap-ťap ťapíčky), ať si uvědomuje jednotlivé části svého těla. Čtěte mu každý den a listujte v obrázkových knížkách. Učte ho ukládat hračky do krabice (kde jsou obvykle umístěny), vytahujte a ukládejte zpět. Dovolte dítěti šahat na váš obličej a říkejte mu, na co sahá. Zároveň mu řekněte, co dělat nesmí (tahat za vlasy, píchat do očí). Dovolte mu požívat kuchyňské náčiní, aby se necítil odstrčený a zároveň se naučí vyluzovat zajímavé zvuky.
  9. měsíc – stavějte spolu stavby z kostek, jemnou motoriku trénujte s hračkami, které lze tlačit, mačkat a vyluzují i nějaké zvuky. Hrajte na schovávanou s hračkami a hledejte je spolu. Umožněte miminku ať po vás lozí, cvičí si hrubou motoriku a vzájemné doteky vyvolají příjemné pocity. Učte se poznávat a napodobovat nové zvuky.
  10. měsíc – procvičujte paměť. Schovejte spolu hračku, odejděte z místnosti a po návratu se zeptejte, kde daná hračka je. Dívejte se v časopisech a knihách na obličeje a učte se rozeznávat nálady (zda se smějí, pláčou…). Zapojujte dítě do kolektivu vrstevníků (třeba v mateřských centrech). Cvičte jeho postřeh, hledejte v knížkách obrázky a také po něm chtějte něco podat.
  11. měsíc – čtěte spolu hodně a opakovaně jednoduché příběhy. Ukazujte dítěti fotky rodiny a ptejte se kdo je kdo. Kreslete spolu a učte se rozeznávat barvy. Hrajte spolu hry na prostorovou orientaci, při kterých může pochopit pojmy: uvnitř, venku, nahoře, dole…(třeba použijte pojmy při hledání hraček). Podporujte ho v projevování pocitů, aby umělo ukázat, jak se umí hněvat, smát a jak moc vás má rád.
  12. měsíc – procházejte se s dítětem vždy, kdy bude mít chuť. Ukažte mu nočník, ať se s ním již seznamuje. Choďte s ním mezi lidi a učte ho, že nesmí všem věřit. Zapojujte dítě do činností, které děláte: dovolte mu uklízet, pomáhat v kuchyni. Pokud se mu nebude něco dařit, nekárejte ho a snažte se naopak nenápadně pomoct. Jakmile se mu to podaří, chvalte. Je to velmi motivující součást výchovy.


Tipy na říkanky:

Tělíčko
To jsou ruce, ručičky,                                   To jsou nohy, nožičky,
mají malé prstíčky,                                       od kotníků po špičky,
mají malé dlaně,                                            houpají se, zvedají,
zatleskáme na ně.                                         dupou, skáčou, běhají.

Pekař peče housky
Pekař peče housky,
uždibuje kousky.
Pekařka mu pomáhá,
uždibují oba dva.


Takhle jedou páni (vhodné pro hru „jízda na koni“ - dítě sedí na kolenou, držíte jej a pohybujete nohama)
Takhle jedou páni,                                        Takhle jedou mladí páni,
takhle jedou dámy,                                       takhle jedou staří páni,
takhle jednou sedláci,                                   takhle jedou Tataři,
unavení po práci.                                          na rozbitém trakaři.
Takhle jednou mladí páni,
takhle jedou staří páni,
takhle jedou husa- husa-
husaři.


Naše kočka strakatá (hra pro prsty)
Naše kočka strakatá (pohledíme palec),
Měla čtyři koťata.
Jedno mourek (ukazováček)
druhé bílé, (prostředníček)
třetí žluté roztomilé, (prsteníček)
a to čtvrté strakaté, (malíček)
po mamince okaté (zamrkáte rukama u očí).



Proč si hrát...
Hraní si samozřejmě neslouží jen pro zahnání nudy a vytvoření zábavy pro dítě. Jak již bylo uvedeno výše, jsou velmi důležité pro jeho rozvoj - psychomotorický, emocionální i sociální. Pojďme se trochu blíže podívat na několik principů, které byste měli mít na paměti.

1) rituály
Nejmenší děti je mají velmi rády, cítí se mnohem jistěji, když vědí, co bude následovat. A rodičům mohou velmi zjednodušit život, pomocí rituálů totiž zlepšíte interakci s dítětem a můžete i do jisté míry ovlivnit denní program. Uvedu pár příkladů:
Začněte ideálně hned po porodu. S dítětem mluvte, popisujte mu vše, co se chystáte dělat, co má dítě očekávat. Můžete si vytvořit i svůj vlastní systém komunikace. Použitím několika zásadních slov (nebo chcete-li citoslovců) dáte dítěti vždy najevo, co má čekat. Před každým krmením nahlas opakujte třeba slůvko “ham” nebo jakékoliv jiné, jednoduché, ale vždy zřetelně, nahlas a stále stejné. Již dvou- až tříměsíční dítě může správně zvolené slovo opakovat a řekněme chápat jeho význam, respektive ví, že po tomto slově následuje mlíčko ( … a tulení k mamince, vůně prsu, chvilka klidu atp. - ve finále jej používá i ve chvílích, kdy chce k mamince, něco ho bolí, nemůže usnout - ale vy víte přesně, jak zareagovat: přiložit k prsu ;-) ) A odříhnutí? Co třeba “eláááá hop”? :) Vžijte se do svého miminka - v klidu si pije mlíko, pomalu usíná a najednou jej někdo přehodí přes rameno. No není lepší být na to předem upozorněn?
Podobným způsobem používáme doma výrazy “čachy čachy” a “vodička”. První obecně pro koupání a druhé slovo při vkládání do vody. Je pak jedno, jestli se jedná o vaničku, velkou vanu, nebo sprchu, dítě ví, co ho čeká a není tak vystrašené. Nediví se, proč ho někdo svléká do naha, otírá morkou žínkou a přenáší. Samozřejmě potrvá mnohem déle, než tak složitá slova bude opakovat (nebo se o to aspoň snažit), ale koupání pro něj není v jeho očích tak zásadní. Dennodenně opakujeme stejný postup koupání, večerního krmení a uložení do postýlky - důležité je zachovat pořadí, pak už je jedno, jestli jsme doma nebo na návštěvě, kolik je hodin apod. (samozřejmě v rámci drobných nuancí, ne nějaké zásadní změny). Možná vám bude připadat na hlavu opakovat stejné věci stále znovu a znovu, každý den, ale ve finále vám mohou péči o dítě velmi zjednodušit a poskytnout více svobody (např. menší stres při cestování).

2) napodobování/ zrcadlení
Od malička mají děti velké nadání pro napodobování. Vyzkoušet to můžete např. vypláznutím jazyku, a to klidně již na několikatýdenní dítě. Pokud gesto několikrát zřetelně zopakujete, dítě bude velmi soustředěně pozorovat co děláte a následně se bude pokoušet to zopakovat po vás. Vzpomeňte si na jeho schopnost kdykoliv, kdy budete mít pocit, že se nedívá :) Možná vás totiž překvapí, až se na vás zašklebí přesně tak, jak to děláte vy, když volá otravná sousedka… Dítěti celý den ukazujte co děláte, popisujte mu co a k čemu slouží. Nemá cenu v rychlosti do sebe naházet jídlo, když právě při stolování můžete vymyslet spoustu her sloužících k jeho rozvoji. Např. lžičkou pomalu vkládejte sousta do úst, přehrávejte žvýkání, mlaskání, pokud bude dítě chtít vás napodobit. nebraňte mu. S plastovou lžičkou může trénovat, jakmile ji bude schopné uchopit a chvíli udržet (cca ve věku 2 - 3 měsíců). Budete pak mít mnohem jednodušší učení na příkrmy…

3) zvědavost
Už od nepaměti zvědavost (nebo řekněme zvídavost) hýbala rozvojem lidstva. V malém měřítku tuto revoluci zažijete i se svým dítětem. Každý den bude projevovat větší a větší zájem o okolní svět. Nemá smysl mu v jeho objevování bránit. Raději mu buďte kvalitním průvodcem. Je přeci zábavné zkoušet různé materiály, povrchy a rozměry - nemusíte utrácet za drahé hračky, postačí vám k tomu běžné předměty v domácnosti a přírodě; a začít můžete již v několika týdnech věku dítěte, jakmile je dostatečně dlouho vzhůru a udrží chvíli pozornost. Třeba jste na procházce lesem. Dítě nesete chvíli v náručí, protože je vzhůru a chce být s vámi. Ukažte mu větvičku: nejprve připoutejte jeho pozornost, ukažte mu ji z více stran, pak teprve mu ručičkou jemně přejíždějte po listech nebo jehličí a opakujte, co to je. Stejně tak můžete postupovat s papírem, pokličkou nebo hrncem, plechovkou, vařečkou, vrškem nebo šustícím obalem. Starším dětem pak už samozřejmě budete vysvětlovat, co je a není bezpečné, zatím však spíš než zákazy použijte sebe jako průvodce a ochránce ;-)

4) akce a reakce
Pamatujete si ze svého dětství hru spočívající v tom, že jste někoho zatáhli za ucho a on vyplázl jazyk? Nebo co třeba říct “tydýýýt” pokaždé, kdy se dítěti podaří vám sáhnout na nos? Nejdřív to bude dělat nejspíš bezděky, ale postupně v tom spatří souvislost a bude to brát jako nejlepší zábavu v ten okamžik. Zároveň s troubením nebo jiným zvukem opakujte dítěti, že je to nos. Stejné hry můžete vymýšlet i s jinými částmi těla, dítě se zábavnou formou naučí jejich názvy už v útlém věku.


A jaké hry hrají miminka s námi?
Prvních pár měsíců naštěstí nemusíme předpokládat jakékoliv vedlejší úmysly, později však již v malé hlavičce začnou pořádně fungovat “neuronky” a z našeho andílka se začíná klubat hezký ďáblík :-) Začne si s námi pěkně pohrávat. Pár klasických případů:
Celý den s maminkou je dítě neposedné, ukňourané, jakmile se však objeví se dveřích tatínek, je to to nejhodnější děťátko na světě a maminka si může stěžovat jak chce, ale nikdo jí neuvěří, že takový není od rána …
Častá chyba tatínků, kteří hlídají - když drobeček začne natahovat, vydávají se na dlouhé minuty nošení, chození a pohupování, v ten okamžik, kdy si sednou, miminko začne plakat znovu. Časem si z tatínka udělá 100% houpačku a k ničemu jinému se nechce nechat přemluvit. Docela často to pak rozšíří i na jiné osoby (babičky, tetičky,...), jeho svět se pak zúží na maminku a houpačky…
Bystřejší děti již v několika měsících vycítí, že svého cíle dosáhnou mnohem snáze, pokud se na lidi okolo usmějí. Všichni jsou z nich totiž naměkko, podají jim cokoliv, vezmou je do náruče, povídají si s nimi atp. Kdo by odolal dětskému úsměvu? Pokud vás to neobtěžuje, samozřejmě dítě v úsměvech podporujte, ale včas si vzpomeňte na jeho hry, až za vámi přijde za několik let a s andělskou tvářičkou z vás vymámí cokoliv :)

Hlavně nezapomeňte: Kdo si hraje, nezlobí! Užijte si bezstarostná dětská léta, vraťte se aspoň na chvíli do dětství a veďte své miminko k tomu, aby se z něj stalo spokojené, sebevědomé, zvídavé a hravé dítě.




Přečtěte si také: 
kniha Šťastné dítě od Karin Schutt

středa 7. ledna 2015

Péče o zuby u nejmenších

Zubní kaz, plomba… to jsou slova, při kterých naskočí husí kůže i otrlejším dospělým. Jak snížit výskyt těchto strašáků a obav ze zubaře u našich dětí?

Se správnou péčí o dětský chrup musíme začít již od prvního mléčného zubu. Postupně tím vytvoříme správné hygienické návyky a základ pro zdravé stálé zuby.

Ze začátku nám stačí použít silikonový kartáček, který se dává na prst, později přidáme dětskou zubní pastu (děti ji mají zpočátku tendenci polykat, proto stačí začít malým množstvím). Zubní pasta pro dospělé není vhodná vzhledem k velkému množství fluoridů. Čistíme ráno a večer před spaním. Tím si dítě zvyká, že mu někdo sahá do pusy. Po večerním čištění již nesmí dítě pít slazené nápoje (pokud používá dudlík, tak jej rozhodně do ničeho nenamáčejte - např. obvyklá rada babiček, namočit dudlík do medu), aby nemělo poškozenou sklovinu (tak vzniká černání zubů). Dětský zubní kartáček je vhodné pořídit při objevení první stoličky.

První návštěvu stomatologa by mělo dítě absolvovat již v jednom roce. Na ní se hlavně seznámí s lékařem a prostředím, aby se pro něj následující návštěvy nestaly strašákem. Preventivní prohlídky se pak opakují co půl roku.

Správná technika čištění dětských zubů

Zásadně nevhodná je tzv. horizontální technika (čištění „od ucha k uchu“). Mléčný chrup je vhodné čistit malinkými krouživými pohyby, kdy s kartáčkem pohybujeme téměř na jednom místě.

Jakmile se začíná objevovat stálý chrup, přejdeme postupně na tzv. stíravou techniku čištění zubů. Kartáček při ní přiložíme k dásni tak, aby štětinky směřovaly šikmo ke kořeni zubu a čistíme jemnými krouživými nebo stíravými pohyby, dva až tři zuby najednou. Tento pohyb je třeba opakovat 3x až 5x. Názornou ukázku naleznete v odkazu na konci článku.

Přibližně od tří let je dítě schopno si zuby „vyčistit“ samo. Je však nutné, aby rodiče chrup zkontrolovali a dočistili správnou technikou. Na provádění ústní hygieny by měli dohlížet přibližně do 10 let věku dítěte.

Zdroje:          

MUDr. Pavel Doležálek, Ostrava

http://ona.idnes.cz/video-jak-si-spravne-cistit-zuby-doz-zdravi.aspx?c=A120605_095955_zdravi_pet